Ano, ve mně se to hodně pere, zda sdílet moje přítomné chvilky a švýcarské radovánky. Vím, že mnozí lidé na planetě trpí, jsou nemocní, umírají, přišli o práci nebo mentálně strádají a neví si rady. Jsou zavření, mají zákazy vycházení a jiné jobovky na základě korony. A já tady zažívám extatické chvilky nirvány a ještě o tom s nadšení píši;-(). Zatím. Každý by si měl uvědomit, jak je vše pomíjivé a netrvá věčně. Jak to dneska ještě jde a možná zítra spadne klec. A šmytec;-(. To nikdo neví, ale přítomnost je od toho, abychom si ji maximálně užili! Vychutnali, prožili!!!
A pokud jste to tak v minulosti nedělali, tak je třeba začít, čas se nikdy nevrátí! Možná nás tato celosvětová pandemie učí, abychom nic neodkládali, na nic se nevymlouvali a prostě žili! Za všech okolností, bez očekávání a lpění, bez vysokých nároků a předsudků a vytvořili si v mysli bezpečné útočiště, že tak jak to je, je to dobré, a že vždy může být ještě hůř. Oceňovali dostatečně to, co máme a byli součástí vlastní sebereflexe, jak jsme doposavad žili a co bychom rádi změnili a kam se posunuli. Proč nejsme tam, kde bychom chtěli být a co nám v tom brání...
Vzpomínám si, jak jsem své štěstí a rozpustilosti v březnu z Nikaragui sdílela, protože tam ještě neřádila korona a nebyl lockdown a pár lidí bylo jízlivých a dokonce na mě útočili, protože oni nemohli. Tolik nenávisti, tolik zloby. Za co, že je člověk šťastný? V každé krizové situaci skvostně vyjde najevo, co v nás doopravdy je. Jestli závidíme a nebo máme dobré a chápavé srdce. Já taky pozoruji lidi, kteří stále brousí vlny, jsou v Mexiku, Portugalsku, cestují, nebo někde v rajské zemi žijí. Oni mě nabíjí nadějí, že se zase poštěstí a já opět vyrazím na cesty. Střádají se ve mně plány, oživují vize a o to chci žít více!!!
Kamarádka mi říkala, že nepostuje žádné fotky, aby známí v ČR nebyli smutní, že oni nemůžou nic a ona si užívá nádhery tady v horách. Chápu, je to hezké a ohleduplné, ale napadlo mě připodobnění, že když jsme byly holky singl, taky všichni okolo vyvěšovali bez uzardění svatební fotky a byli šťastní jako blechy. Vůbec neuvažovali, že by jejich štěstí a životní okamžiky mohly někomu vadit... Každý prostě prožívá to svoje a na ostatních je naprostá akceptace. Buď štěstí ostatním přejeme, a pak jsme taky vnitřně štastní anebo jen závidíme a užíráme se a sami sebe deptáme. Možná je to dobré mentální i duchovní cvičení, pozorovat a vnímat, co v nás vzbuzují jiní, a pokud jsou to destruktivní emoce, tak by člověk měl jít do sebe a vyjasnit si, co mu vadí a proč to tak cítí. Každý máme možnost volby a dokud si to v sobě nezpracujeme, tak se nikam neposuneme...
Takže moje posty neberte jako provokaci, ale jako motivaci, že si všichni zasloužíme být štastní<3
S láskou,
Vaše Alexka ŠŤASTNÁ HLAVA ओं♡♫
