Od rána se směji;-))). Mám nové rituály!
Učesat se, hehehe. Celé dlouhé měsíce mě časal mocný vítr Centrální Ameriky a to byl mnohdy tajfun a uragán, ten by se českému pohádkovému Větrníkovi vysmál;-).
Osprchovat se. Koupala jsem se denně v Pacifiku. Jsem ekologická, šetřím vodu...
Pokračování brzy v knize nebo na blogu ŠŤASTNÉ HLAVY😃😷🤗🍀🌈☀️✌️
Známý po dvou hodinách přijel z nákupu se slovy:” Já tě zabiju! Udělat si seznam z letáku v Penny, kde mají ráno přednost důchodci a vše vykoupí, to je nad mé síly!”
Objel tři obchody, aby aspoň dostatečně uspokojil mé potřeby. Moc děkuji. Moje strategie byla prostá, udělat nákup jednorázově, ať ho už další dva týdny nemusím otravovat. Šel to vydýchat.
Už mi nakoupil před příjezdem ty nejnutnější věci a teď ty další druhotné, co mi tady tak chutnají. Snad mi brzy odpustí nervové vypětí🙏🙏🙏.
Však to znáte, chlapi a nakupování;-).
Vůbec nejsem zvyklá, být na někom závislá, moc si vážím toho, co pro mě dělá, ale nějak se s tím zatím neumím srovnat, asi proto, že neumím ještě dost dobře přijímat;-(.
Když si vykládám nákup z tašky, vřískám jako malá! Červená Fidorka! Margotka! Smetanové miňonky!!! Mák, knedlík, povidlové buchtičky, makový závin! Hermelíny! Arašídové křupky! Tatarka. Mila! Já se málem radostí zbláznila. Hvízdám si jako na lesy, tančím, výskám si.
Kdo někdy dostal podobný balík do zahraničí, mé bezbřehé autentické nadšení dokonale pochopí;-). Kdo nebyl za hranicemi naší vlastni déle než deset dní, tak nepochopí a ať se o to ani nesnaží!
Tak si sama vystačím;-))).
I když budu asi po 14 dnech obézní, ale to mi nevadí! Hojnost musí být.
No co, je korona, prasit se musí a navíc jsem takové věci nejedla roky!!!
Drahá babička moje milovaná měla pořekadlo z druhé světové války:”Až bude nejhůř, tlustí zhubnou a hubení ...... (však víte co). Tak teď jsem ráda, že jsem správá česká holka krev a mlíko;-).
A těm rachitickým bude líto, že se tak otrvavovaly a řešily nějaké diety. Teď je cíl jasný, přežití!
Nevím, jak se na to tváří ta zákeřná mrcha Korona, jestli si podle váhy vybírá, a nebo to bere všechno. Nevím, na zprávy se nedívám, abych nechytla amoka, už tak dost, že po světě vládne panika a já jsem od všeho dostatečně izolovaná. Jsem za to ráda. Ráda zůstanu nevědomá. Aspoň dokud je karanténa. Udělám si svět alá ŠŤASTNÁ HLAVA, a pak se děj vůle boží, svůj velký nos vystrčím mezi lidi, tedy jen pokud se mi bude chtít.
JSEM zase SAMA, i když ne na cestách;-).
No ne tak docela...
Sedím odpoledne na zápraží.
“Ku*rva vym*daná, no ty vole,” slyším ze sousední zahrady.
Není to na mě! Nikdo neví, že jsem tady;-).
Chalupáři a návštěvy na nařízení vlády asi z vysoka prdí. Ale ani se jim nedivím, že si potřebují vyčistit hlavy a slovně si ulevit. A takový tady byl božský klid. Jen ptáčči zpěváčci, ukdákané slepice a rochnící se kachny.
Chci natáčet videa, abych vás aspoň virtuálně povzbudila, ale moje paměť, teda toho starouška iphona je naprosto plná. Tak to vzdám a jen polykám.
Vstřebávám. To krásno. To Česko. To vzácno. To teplo. Ty paprsky a zázraky, co se i tady v izolaci dějí.
Mám bručka na holé paži. Včelka mi poletuje mezi prsty. Kočka mňouká, abych ji pohladila. Odlám, na nic nesahám. Nen na sebe a předměty.
Voňavý kouř provoní jarní vůni zahrady. Lidi si ještě topí, aby se zahřáli.
Ať si dopřávají, ať jsou silní a neonemocní.
Dám si ruce do klína a poslouchám.
Ty přepychové zvuky přírody.
Ty harmonické skřeky a dozvuky ladí s místní scenérií.
Vzrostlé stromy a na nich šišky.
Pampelišky. Sedmikrásky.
Pučící stromy. Načechrané záhonky.
Tady. Tady se nic neděje.
Tady je dobře. Tady je mírumilovně a krásně.
Teď a tady.
V přítomnosti.
V izolaci.
V třetí den karantény.
Těším se na další!
A to je teprve půl čtvrté.
Tento den je jako námět na román;-().